next up previous
Next: Z práce obecního zastupitelstva Up: O historii obce a Previous: Historická kuriozita z blízkého okolí

Kaplička se studánkou

Pokud se vydáme na výlet údolím Kačáku a dorazíme až k mlýnu Roučmída, budeme již kousek od 350 let staré kapličky s pramenem zázračné vody. Tato kaplička, zasvěcená Panně Marii, se nachází na katastru obce Bratronice a nyní byla zásluhou paní starostky z Horního Bezděkova V. Kostečkové nově opravena (dojdeme k ní po zelené turistické značce). Před kapličkou teče potůček Žlábek a stojí zde též velký dřevěný kříž, který střeží křižovatku starých lesních cest. Nejen čas a přírodní živly, ale především lidská ruka připravila kříž o Ježíše Krista a o klekátko - i toto se již podařilo opravit. Od nepaměti se u kapličky konají žlábecké pouti a od roku 1990 se zde o svatodušních svátcích (v neděli) pravidelně slouží mariánsko-svatodušní pobožnost. Slouží ji pan Jaroslav Ptáček - duchovní správce z Unhoště (přestože kaplička nepatří do unhošťské farnosti). Ke vzniku kapličky se váží minimálně tři pověsti. Je zajímavé, že všechny vyprávějí o zázračném uzdravení nevidomých vodou z pramenu, ať už to byl syn mlynáře, kterého pro jeho vadu vyhnala macecha z domu, nebo o slepého kováře, který po omytí očí prozřel. Z třetí pověsti, jež je zaznamenána v pamětní knize měšťanské školy v Unhošti, vychází i pan Ptáček při žlábeckých pobožnostech. Pan mgr. Oliverius sepsal tuto historii, aby byl poutník, který přijde ke kapličce, informován o její minulosti. Toto pojednání přetiskujeme v plném znění.

Poutníče,

stojíš před kapličkou v údolí Žlábeckého potoka, na poutním místě, kam každoročně v pondělí Svatodušní směřovala procesí z blízkého i širokého okolí - z Unhoště, z Malých Kyšic, z Bratronic ... Stojíš v místech, kde se v době třicetileté války ukrývali obyvatelé města Unhoště. V letech 1631, 1639-42, ale i v samotném roce 1648 se sem unhošťští uchylovali, ukrývali se zde jak před oddíly švédského, tak i císařského vojska. Zde tedy nacházeli dočasný úkryt. Nejbližším sousedem jim byl Kašpar Votava, mlynář z blízkého mlýna v Poteplí.

K tomuto místu se váže i několik pověstí: Jedna z nich vzpomíná desetiletou Sabinu Pěnkavovou, dceru unhošťského primase. Ta se při ukrývání ve výše vzpomínané pohnuté době právě zde roznemohla a následkem toho přestala vidět. Její matka jí oči léčila jen přikládáním obkladů, které máčela v čisté vodě ze zdejšího pramene. A tehdy matka za vyléčení dcery učinila slib, že nad místem, kde pramen ze stráně vyvěrá, k uctění památky Panny Marie, nechá postavit kapličku. Sabina se uzdravila a s povolením správy křivoklátské její rodiče - Jiří a Anna Pěnkavovi - matčin slib splnili. Již roku 1649 zde nechali kapličku postavit.

Panna Maria Žlábecká prokazovala dobrodiní i v dobách pozdějších. Jedním z těch, kdo jí byl neobyčejně oddán, byl známý pytlák z křivoklátských lesů Švejcar. ... Před obrazem této světice měnil se v beránka, a kdykoliv pohlédl do jejích nevinných očí, bylo mu, jako by se měl káti ze všech svých hříchů, i smekal na dálku klobouk nebo čepici, aby se pokud možno navždycky udržel u svaté Panny v milosti. Podle pověsti i jeho Panna Maria ochránila před třemi myslivci tím, že se mohl ukrýt ve výklenku zdejší kapličky, a oni ho slepě minuli.

V létě roku 1946 Žlábecké údolí navštívil Cyril Bouda, pozdější národní umělec, tehdy již významný český malíř a grafik, kterého tento tichý a klidný kout nadchnul tak, že si pořídil několik skic, které následně použil v další své umělecké činnosti. Ještě po létech Cyril Bouda rád vzpomínal na toulky údolím Žlábek: Tenkrát svítilo slunce a po stráních poletovali motýli. Byla tu studánka s čistou vodou, která dobře chutnala. Mám rád studánky.

Poutníče, postůj, vzpomeň zde na přetěžké doby, doby minulé a nenič památku, kterou nám předali naši předkové, památku, která zde, v malebném údolí, přetrvala věky!

Ondřej Jelínek


next up previous
Next: Z práce obecního zastupitelstva Up: O historii obce a Previous: Historická kuriozita z blízkého okolí
2006-10-06