next up previous
Next: Inzerce Up: Rozhovor se ... Previous: Rozhovor se ...

sochařem Radošem Cvrčkem

Pan Radoš Cvrček se přistěhoval do Chýně v roce 1976. Od té doby žije v naší obci se svojí ženou a třemi dcerami. Poté, co přišel o svůj ateliér na konci Kampy na Malé Straně, tvoří svoje díla výhradně v Chýni. I jeho dcery se věnují umění nebo uměleckému řemeslu.

Protože jsme našim čtenářům chtěli přiblížit život a dílo tohoto umělce, požádali jsme ho, zda by nám o svém životě a práci něco neřekl.

Svoje díla dosud vystavoval v Čechách, v Polsku, SRN, Rakousku, Slovensku, Francii, Velké Británii. Potom, co jsme strávili několik hodin povídáním s panem Cvrčkem o jeho práci, o životě, o tom, co nás obklopuje, jsme mu položili několik otázek a zde je výsledek našeho rozhovoru:

Otázka první: Kolik let Vám bylo, když jste se rozhodl stát se sochařem a jak jste se k této profesi dostal?

Odpověď: Už v dětských letech jsem si vyřezával drobné figurky ze dřeva a chtěl jsem se seznámit s nějakým sochařem s představou, že se také někdy sochařem stanu. Jistý vliv mělo i to, že můj dědeček byl nadaný malíř.

Otázka druhá: Kdo byli Vaši učitelé a odkdy tvoříte samostatně?

Odpověď: Našel jsem si dva sochaře, jejichž díla se mi líbila, a nabídl jsem jim, že u nich budu pracovat třeba zadarmo, jen proto, abych se naučil sochařskému řemeslu. To se mi také podařilo a mnoho let předtím, než jsem se osamostatnil, jsem u nich pracoval. Nyní se tomu říká soukromé studium. Oba byli totiž profesoři na umělecké VŠ. Samozřejmě že během této doby jsem tvořil i svoje vlastní věci. Teprve potom jsem začal za různých těžkostí pracovat samostatně. Až později se mi podařilo stát se členem svazu umělců a svoji práci zlegalizovat. Dnes leckdo naříká na poměry. Neumím si představit, že dříve bych vyhrál veřejnou soutěž bez protekce. Nyní se mi to podařilo několikrát, přestože mimo představení vlastního návrhu jsem žádné jiné úsilí nevyvíjel a mezi členy komise jsem neměl osobní známé. Jednalo se například o soutěž do Českých Budějovic, soutěž evropských sochařů v Kolíně nad Rýnem, ve Strašnicích atd.

Otázka třetí: Kam by se Vaše tvorba dala zařadit? Jaké materiály používáte a jaké techniky?

Odpověď: Moje tvorba vychází ze dvou technik, jednak odlévání metodou ztraceného vosku, kdy tuto techniku využívám spíš pro experimentální tvorbu, a potom je řezbářská technika, kterou tvořím díla spíše odpovídající tradičnímu pojetí této práce. Při práci na dřevěných objektech, která trvá někdy i mnoho let, se nemohu příliš vzdálit stylu své práce, svému rukopisu. Mým hlavním tématem je člověk a lidská postava, to platí hlavně u řezbářských prací na rozdíl od kovoliteckých technik. Nejvíce používám k vytváření svých děl dřevo, cín, bronz, keramiku, kámen. V posledních letech mezi materiály, které používám, vede keramika.

Otázka čtvrtá: Na kterých veřejných místech jsou Vaše díla umístěna?

Odpověď: Je to například kostel sv. Alžběty v Bratislavě, kde je instalována křížová cesta tvořená šestnácti cínovými reliéfy, nový kostel ve Strašnicích (Neposkvrněné P. Marie), kde je keramická socha 250 cm vysoká. Nejdále do světa se dostala socha s názvem Životopisy pražců, která je až v Chile, v Kolíně nad Rýnem je sochařská výzdoba restaurantu, jeden reliéf byla zakázka pro italské karmelitány, další práce byla pro soubor Perkussi ve Francii. Řada děl je u soukromých sběratelů.

Otázka pátá: Kde je možné si Vaše sochy prohlédnou, vybrat a případně koupit?

Odpověď: V mém vlastním ateliéru zde v Chýni a na zahradě u domu. Případný zájemce může přijít kdykoli přes den či si objednat návštěvu telefonem.

Otázka šestá: Kam se bude ubírat Vaše tvorba v následujících letech?

Odpověď: Jako velkou výzvu před sebou vidím tvorbu z keramiky, ve které se spojuje technika mojí staré řezbářské tvorby s experimentováním při práci na litých objektech.

Otázka sedmá: Kdybyste vylovil zlatou rybku, jaká byste vyslovil přání?

Odpověď: Rád odpovím na každou otázku, ale odpověď na tuto si nechám pro tu rybku.

Pane Cvrčku, děkujeme Vám, že jste byl ochoten nám odpovídat na naše otázky, a těšíme se, že to nebylo naposled.

V Chýni 28.2.2000 Ondřej Jelínek, Pavel Fousek






































next up previous
Next: Inzerce Up: Rozhovor se ... Previous: Rozhovor se ...
2006-10-06