next up previous
Next: Priority Up: Napište nám ... Previous: Výstavba bytových domů

Filipika proti mizomúzům

Motto: Obnovovat poutní cestu do Hájku je mrhání penězi daňových poplatníků.

Kdosi v chýňské hospodě



Jen člověk pošetilý dá na hospodské řeči. Když se ale utrhačně týkají věci, které věnujete tři roky, pak to naštve.

Před 450 léty českobratrský biskup Jan Blahoslav napsal svoji proslulou filipiku proti mizomúzům. Tenkrát šlo o protest proti lidem, kteří neuznávali a kazili biskupovo horlení pro vzdělání, umění a historii. Protože to měly v popisu práce v řecké mytologii bohyně zvané múzy, neměl-li někdo jejich obory rád, byl mizomúz, tedy jejich nepřítel, jako je mizogyn nepřítel žen. A filipika připomíná slavného řeckého řečníka Demosthena (to byl ten, který koktavost vyléčil překřikováním moře s oblázkem v puse) a jeho výpady proti Filipu Makedonskému.

O čem se ty řeči v kterési chýňské hospodě vedly?

Když na jaře roku 1997 vyhledalo pár šílenců poslední dvě kapličky na zaorané poutní cestě do Hájku, totiž na jejím posledním úseku od dráhy po silnici Břve - Hájek, zjistili, že na záchranu kapliček je téměř pozdě. Zdivo vyšlehané západními větry hluboko do spár, v maltě labyrint chodbiček mravenců nevídané velikosti, pod kapličkou spleť nor lišek, na střeše kapličky bezmála březový remízek, to vše uprostřed širého lánu, co kolem kapličky oboráno, zarostlo náletovými keři a plevelem. Zdálo se, že nic obě ubohé kapličky neuchrání osudu jejich dvou sester na začátku cesty.

Dodnes se divím drzosti, se kterou, bez peněz, bez sponzorů, bez potuchy, komu kapličky vlastně patří, si předsevzali ti šílenci, že alespoň předposlední kapličku zachrání. Začal kolotoč, který se s nimi točí od samého začátku dodnes a kdoví, kdy se zastaví.

Naštěstí mezi těmi dobrodruhy bylo (a je) několik lidí, kteří jsou schopni pomoci kvalifikovaně a na nejvyšší profesionální úrovni.

Brzo se o snaze kapličku zachránit dověděli památkáři a odbor regionálního plánování okresu Prahy-západ. Rázem dostal celý záměr jiný rozměr. Obnovit i druhou zachovanou kapličku a celý úsek zaorané cesty! A kolotoč se rozběhl nevídanou rychlostí. S jídlem roste chuť. Co tak cestu prosadit do sítě cykloturistických stezek? Nepokračovala snad polní cesta a pěšina dále až ke Svárovské lípě a odtud do údolí Kačáku k Chrbinám a Rejnovskému mlýnu? (Historik, byť amatérský, si neodpustí: Chrbiny i mlýn a železná huť kdysi patřily k Litovicím, dodnes je nad nimi Litovský vrch, takže ta cesta má svoji logiku). A tak nároky rostly, ne však peníze. Za prvních 30 000,- Kč od památkářů se nakoupil penetrační prostředek na opuku a bylo po penězích. Byly tu ale ochotné ruce, a tak se na zachované části cesty u čističky Osevy proklestily staleté hrušky, vysekalo náletové křoví, několikrát se prosekala obnovovaná cesta, postavilo se lešení kolem kapličky, zdivo se napojilo penetrací, očistily se kamenické prvky, nejprve se ale zbavily kořenů, které pronikly do neuvěřitelné hloubky zdiva. Zasypaly se díry po chytrých zvířatech, zaměřila se podle starých katastrálních map trasa cesty, vykolíkovala se po celé délce, projela se kultivátorem. Za každým se jsou živí lidé, kteří mají své zaměstnání. Dokonce zde odvedenou práci jinde dělají za peníze, a to nemalé! Rostoucí chuť se projevila i v tom, že není možné, aby cesta zůstala holá. Projekt stromořadí (z ochoty vypracovaný) získal grant Agentury pro ochranu přírody a krajiny. Již předtím jsme žádali o dotaci z nadace Občanského fóra a nadace Henryho Forda, nedostali jsme nic - o to větší překvapení. Smlouva zněla na 350 000,- Kč. Abychom je dostali, nová smršť naléhavých úkolů. Výběrové řízení, hodnotící komise, její doporučení, rozhodnutí o dodavateli, vyjádření všech majitelů slabo i silnoproudých kabelů, totéž od Transgazu. Připočtete-li k tomu předcházející porady, pátrání na katastrálním úřadě, jednání s uživateli pozemků atd., hezky se to čte, ale při vzpomínce na průběh budí dojem hrůzného snu (poznámka: dobré zkušenosti s ochotnou státní byrokracií, nejhorší zkušenosti s úředníky mamutích soukromých podniků!). Konečně stojíme jednoho dne před kapličkou, zbavenou lešení, září barokní krásou, napravo i nalevo stromořadí odrostlých lipek (je jich 125!), máme slzy v očích, staří ostřílení chlapi se za ně nestydí - stálo to všechno za to.

To by nás měly hospodské řeči rozházet? Kdo se kdy ozval proti té příšernosti Pod horou (chrášťasnká skládka)? Kdo protestoval proti plánu postavil na dně Strahovského rybníka čističku pro masokombinát JZD? Jedno procento výnosu skládky by bylo umožnilo leccos pro krajinu udělat.

Možná, že někdo něco proti naší práci v hospodě skutečně řekl, možná, že to znělo jinak, možná vůbec ne. Pak berte vše jako informaci o tom, že dobrovolná práce na kapličkách a cestě jistě přesahuje hodnotou onen příspěvek Agentury ochrany přírody a krajiny. Že to nemá význam, obnovovat něco, co už zaniklo? Vidíte, tak uvažují právě mizomúzové. A za záchranu téměř vyhynulého národa vděčíme právě takovým Blahoslavům, že měli odvahu postavit se těm mizomúzům. Takové ambice my zdaleka nemáme, ale - zeptejte se včelařů, co udělá to množství kvetoucích (bohdá) lip.

A až pokvetou, bude vůně jistě cítit až v Chýni. Nečekejte tak dlouho, a až se zazelenají, udělejte si nedělní procházku do těch míst, máte to z Chýně nejblíže.

P.S. Poděkujeme a zveřejníme všechny, kdož pomohli, až po dokončení díla, abychom někomu neukřivdili.

Předseda dobrovolného občanského sdružení Hostivít

Jiří Pergl


next up previous
Next: Priority Up: Napište nám ... Previous: Výstavba bytových domů
2006-10-06