next up previous
Next: Tenkrát jsi má panenko, Up: O historii obce a Previous: O historii obce a

O staré mapě Chýně

Mapa tzv. stabilního katastru patří mezi nejstarší dochované a běžně dostupné mapové podklady Chýně. Mapování pro stabilní katastr probíhalo na celém území Čech mezi dvacátými a čtyřicátými roky minulého století. Mapa Chýně pochází z období kolem roku 1840.

Katastrální mapy byly zhotoveny pro potřeby berních úředníků v měřítku 1:2880, které se u některých katastrálních map používá až do dnešní doby.

Mapa stabilního katastru je důležitým dokladem historické podoby naší vesnice. Půdorysná struktura obce se totiž od vrcholného středověku do poloviny 19. st. téměř neměnila, měnila se pouze vnější podoba jednotlivých stavebních objektů. Proto si můžeme na základě této mapy poměrně dobře představit, jak mohla naše vesnice vypadat již v době svého vzniku někdy ve 13. nebo 14. století. K největším změnám v podobě obce došlo až v tomto století - poprvé to bylo ve 20. letech po pozemkové reformě, podruhé po roce 1948 a naposledy až v dnešní době.

A co můžeme z mapy vyčíst? Vidíme tam všechna obytná i hospodářská stavení a podle barevného originálu můžeme dokonce rozpoznat, zda byla zděná či dřevěná. Na originálních mapách jsou totiž spalné, tj. dřevěné, objekty značeny žlutě a nespalné, tj. zděné, červeně. Nikoho asi nepřekvapí, že v Chýni byly naprosto všechny stavby zděné, protože v blízkém okolí není žádný les, který by mohl být zdrojem dřeva. Na mapě jsou také rozlišeny jednotlivé pozemky podle svého účelu - a to jednak barevně, jednak značkami. Zahrady a sady jsou značené tečkovanou šrafurou a symbolem stromu, v originálu jsou tmavozelené. Louky jsou světlezelené, značené řadou teček, pastviny také světlezelené, značené písmeny W nebo GW. Pole jsou okrová, bez označení, cesty mimo vesnici tmavo hnědé, uvnitř obce bílé, vodní plochy a potoky či řeky modré.

Podle mapy můžeme rozlišit i jednotlivé druhy domů podle bohatství a postavení majitele. Největší soubor objektů na mapě úplně vpravo s velkou zahradou je církevní velkostatek řádu premonstrátů. Vlevo od něj pak pokračuje dlouhá ulicová náves, na jejíž jižní straně stojí souvislá řada zemědělských usedlostí - statků, které měly své vlastní polnosti. Tyto usedlosti vypadají všechny podobně - stojí na obdélném pozemku kratší stranou orientovaném k návsi - ve přední části kolem dvora je obytné stavení, vedle něj nebo naproti hospodářské budovy, jako kolny, chlévy a sýpky, a v zadní části dvora nebo v zahradě má obvykle své místo stodola. Za zahradami statků prochází záhumenní cesta, kterou se sedláci dostávali ke svým polím, která ležela přímo za jednotlivými statky.

Naproti statkům na druhé straně návsi leží menší chalupy, ke kterým obvykle nepatřila žádná pole (alespoň ne v bezprostřední blízkosti), které ale měly alespoň svůj dvůr i poměrně velkou zahradu. Mezi chalupami je malý rybníček sádka, který známe v Chýni dodnes. Vzadu za sádkou byl i větší rybník Mlýnský, po jeho pravé straně stojí mlýn. Dnes je tento rybník zavezený a na jeho severním okraji stojí mateřská škola.

Západní část návsi je nálevkovitě rozšířená a v jejím čele leží největší selský statek se zahradou a polnostmi. Dlouhý dům pod statkem na okraji vsi byl ovčín, který ležel vždy mimo zástavby, aby neobtěžoval obyvatele zápachem.

Zajímavou strukturu v rámci vesnice tvoří tzv. Píska - zde jsou malé domky - obydlí nejméně majetných vrstev, které neměly ani polnosti, ani žádné jiné pozemky, pouze malinké dvorky či zahrádky. Obyvatelé domků byli obvykle zaměstnáni na některém ze statků nebo se živili nějakým řemeslem.

Když se dnes projdete ulicí za školou, zjistíte, že tato část Chýně zůstala v podstatě zachována až do dnešních dnů. Prakticky stejná jako ve stabilním katastru zůstává i tzv. obecní louka (na mapě místo pod nápisem Chein). Pro zajímavost ještě dodávám, že rybník, který dnes všichni známe jako Baštu, měl v polovině minulého století hezké ženské jméno Marianka.

Pokud by staré mapy stabilního katastru někoho více zajímaly, jsou uloženy v archivu geodézie a kartografie na ministerstvu financí v Letenské ulici v Praze 1. Tam do nich může nahlédnout, případně si je okopírovat, každý zájemce každé pondělí a středu v úředních hodinách.

Kateřina Kulawiecová


next up previous
Next: Tenkrát jsi má panenko, Up: O historii obce a Previous: O historii obce a
2006-10-06