next up previous
Next: Krátké zprávy Up: Zahrádka Previous: Zahrádka

Z historie vzniku zahrádek

Zase plním svůj slib a chtěla bych své spoluobčany trošku z toho mála, co znám od svých předků, informovat o vzniku a významu zahrádek a spolků v naší zemi i v cizině.

Již dávní naši předkové na venkově s oblibou zřizovali si před domy své rodinné zahrádky, v nichž pěstovali květiny, ovocné keře a stromy. Postupem doby i kolem měst a ve městech samých zřizovány byly majetnějšími lidmi rodinné domy se zahrádkami.

Aby mohla být alespoň z části splněna touha po vlastním kousku zahrádky, bylo započato po vzoru ciziny s budováním zahrádek, a to na vlastních anebo najmutých pozemcích. Tyto kolonie se za války z nedostatku životních potřeb rychle rozmáhaly a začátkem roku 1917 byl ustaven Ústřední svaz pro zřizování a udržování zahrádkářských kolonií.

V cizině bylo zahrádkářství zřízeno dříve pro plnou podporu úřadů a pochopení myšlenky zahrádkářské, kterou propagovali Belgičan Abé Lemiére a Němec Magist. Dr. Schreber. Zahrádkářství se rychle rozmáhalo. Po 1. světové válce se myšlenka sdružit všechny svazy v Mezinárodní svaz zahrádkářský podařila prvnímu prezidentovi Abé Lemiérovi na sjezdu v roce 1919.

Český zahrádkářský svaz, dosud jako nejmenší součást této mezinárodní organizace, spolupracoval s ostatními patnácti národy na propagaci myšlenky: "Každému vlastní rodinnou zahrádku." Mimo to byl ČZS spoluzakladatelem Ligy slovanských zahrádkářů a začal vycházet první časopis Československé zahrádky. Svaz pomáhal při udržování ovocného a okrasného stromoví v obci, přispíval k hospodářskému, tělesnému i duševnímu povzbuzení občanů. Myslím, že ideálem téměř každého člověka bylo mít alespoň malou zahrádku.

Ani v dnešní době by nemělo být jinak. Neměli bychom např. zapomínat na dětské zahradničení. Jestliže se dítě zabývá ošetřováním rostlin (třeba jen za okny), ošetřuje stromy, trávníky a cestičky, "nenudí se". Toto vše v něm probouzí a rozvíjí tělesné, rozumové a citové stránky, a tak přispívá k dokonalému vývoji celé dětské bytosti.

Závěrem bych chtěla říci, že síla příkladu rodičů, prarodičů je nedozírná. Bude-li dítě růst v krásném okolí, stane se v budoucnu, až dospěje, milovníkem čistoty, pořádku. V tom je budoucnost i v naší obci, naše budoucnost vůbec. Najdou se jistě i u nás lidé, kteří takto své děti povedou? Plně tomu věřím.

V Chýni dne 6. 8. 1999 Jaroslava Černá

(redakčně kráceno)


next up previous
Next: Krátké zprávy Up: Zahrádka Previous: Zahrádka
2006-10-06