next up previous
Next: Márnice na chýňském hřbitově Up: Napište nám . . Previous: Tichá noc, svatá noc?

Malé putování Norskem

Tato 4 milionová země fjordů, jezer, soutěsek, ledovců, vodopádů a obrovských skal byla, jak si zřejmě všichni pamatujeme z hodin dějepisu - kolébkou Vikingů. Málokdo však ví, že jsou zde i údolí, kde se pěstují jahody, maliny, meruňky a jablka. Samozřejmě, že většinu půdy zaujímají lesy a pastviny se zakrslými břízami, ostatními listnáči a jehličnany, s bohatou faunou převážně se soby a losy a z domestikovaných zvířat jsou to ovce, kozy a krávy. Ve vodách fjordů, jezer a řek je velké množství ryb, zvláště pstruhů a lososů. Nesmíme však zapomenout, že více než polovinu území Norska oblévá moře s bohatými lovišti mořských ryb. Překrásnou přírodu velice citlivě doplňují malá městečka, která jsou z důvodů geografických až několik kilometrů dlouhá s dominantními kostelíky a krásně upravenými hřbitůvky. Všude kolem obydlí jsou keře tavolníků a cesty jsou lemovány záplavami pestrobarevných lupin. Energii má Norsko z 98 % ze svých vodních elektráren, které jsou umístěny tak, že vůbec nenarušují ráz krajiny. Průmysl je pak převážně lehký.

Pokud putujete středním Norskem z přístavu Larvik, musíte zcela určitě navštívit město Kongsberg, kde se těžilo stříbro a bylo to město královské (Kong = král). Jak i z naší historie víme, dohled nad těžbou vzácných kovů si ponechával panovník, v tomto případě dánský král, neboť Norsko bylo pod nadvládou dánskou 400 let a 100 let mělo unii se Švédskem. Teprve od roku 1905 se stalo samostatným a svrchovaným královstvím s vlastní ústavou a právními zákony. Zajímavé je, že jako prvního na trůn povolali dánského prince Håkkona VII. , který zde vládl se svojí anglickou manželkou Maud. Norští polární badatelé pak na počest toho, že mají svoje království, pojmenovali jednu hornatou část Antarktidy pohořím královny Maud.

Naše cesta určitě povede přes Nore s nejstarším dřevěným kostelíkem v Norsku, dále Uvdalem do Galia a pak dlouhým údolím Aurdalu se střídavými klimatickými podmínkami, od typicky polární krajiny až po zelená úbočí. Pokud by se Vám zde zdálo přece jenom poněkud chladněji, můžete si dát pro zahřátí tzv. biskupské pití (1 litr červeného vína, 125 g cukru a šťáva ze dvou pomerančů se svaří a na závěr se přidají nakrájené kousky dvou pomerančů), je to velmi dobré a stojí za vyzkoušení. Za zmínku stojí i městečko Flam s evropskou raritou - ozubnicovou železnicí - vedoucí od fjordu (0 m n. m. do výšky 866 m n. m. ). Trať je dlouhá 21 km, má několik zastávek s krásnými přírodními scenériemi. Dále nemůžeme opomenout malou zastávku u známého kaskádového vodopádu Twingefossen.

A to již naše cesta směřuje přes Voss k druhému z největších a nejkrásnějších měst v Norsku - Bergenu - které bylo právem vybráno jako jedno z evropských měst za město kultury 2000. Vedle galerií, koncertních hal je zde i krásný přístav s hanzovními domy Bryggen, pevností Bergenhus se sochou Håkkona VII. , rybím a květinovým trhem a akváriem. Můžeme si také vyjet pozemní lanovkou na vyhlídku Fløy nad městem a a pokochat se pohledem do kraje. Zajímavostí Bergenu je, že 360 dní v roce prakticky každý den prší.

Cesta na sever vede trajektem přes Sognefjord do Balestrandu, jednoho z center cestovního ruchu, s největším hotelem v Norsku z počátku tohoto století. Zajímavé je, že zde pobýval i císař Vilém II. , předtím než zahájil I. světovou válku.

Cesta pokračuje horskou krajinou přes Moskog až do Národního parku, k největšímu ledovci Jostedalbreen. Pěšky lze dojít až ke splazu Briksdalbreen, kde se naskytne výhled na do modra zbarvené stěny ledovce. Dále pak přes Geirangerský fjord s vodopády Sedmi sester, Frajerem a s vyvýšeninou zvanou Kazatelna.

Z Geirangeru šplhá horská silnice tzv. Cestou orlů do Eidsdalu u Norddals fjordu, kde se dostáváme trajektem do Valldalu a pak už až ke známé Trollstigvein (Trolí cesta), bývalé dobytčí stezce s devíti velkými serpentinami odvážně vedenými do Romsdalského údolí. Cesta má i svou dopravní značku - siluetu trola. O kus níže je další raritní značka s losem, tj. napomenutí pro řidiče, že zde zvláště v noci mohou potkat na cestě losa. Těchto losích značek je v Norsku velké množství.

Dále putujeme krajinou do Andålsnes, městečka, které bylo za II. světové války zničeno Němci pro podezření, že zde existuje odboj.

Cesta pokračuje Romsdalským údolím, které působí nesmírně pompézně s kolmými skalními stěnami a velkým množstvím vodopádů. Zažili jsme i pád malé laviny na převis, který byl doprovázen obrovským rachotem.

Dále se dostáváme do známého turistického centra Dombas pod pohořím Rondane (celá krajina je jedním z národních parků Norska), odtud Gudbrandsdalským údolím s výrobou vynikajících speciálních karamelizovaných sýrů do olympijského města Lillehammeru.

Cesta po Norsku se uzavírá návštěvou hlavního města - Oslo. První zmínka o osídlení pochází z roku 900 n. l. , kdy zde byla vikingská osada, v roce 1000 n. l. již vikingské obchodní středisko. Nyní se toto 450 tis. město může pochlubit vedle královského paláce přístavem s radnicí, námořním muzeem, univerzitou, národním divadlem, katedrálou, národní galerií, starobylou pevností Akershus a dalšími památkami. První je muzeum Fram, kde je možno spatřit legendární loď postavenou roku 1892, která posloužila třem významným polárníkům F. Nansenovi, O. Sverdrupovi a R. Amundsenovi k jejich vědecké práci za polárním kruhem plných 19 let. V muzeu Kon-Tiki je zase vše o stavbě a plavbě této lodi a i o dalších lodích Ra I a Ra II, Tigris (expedice) lodí na Velikonoční ostrovy v Polynésii. Vše je spjato s velkým norským cestovatelem Thorem Heyerdalem, narozeným v přístavu Larvik, který původně studoval zoologii. Za zmínku stojí Sternersensovo muzeum s malířskými sbírkami A. Nielsense, L. Ravensbergse, dále s reprezentativním výběrem z norského umění v letech 1850 - 1970 E. Muncha, L. Karstena, R. Nesche, J. Weidemanna a dalších věnovaných Rolfem Sternersensem. Nemůžeme opominout návštěvu Vigelandova parku se sochami v nadživotní velikosti z granitu, bronzu a železa ukazující běh lidského života. Nejznámější sochu vztekajícího se chlapečka, je prakticky na všech prospektech v Oslo, si nenechá ujít žádný návštěvník parku. Ale co si o té přízni myslí hned vedle stojící smutná holčička, si každý domyslí sám.

Na konci putování po Norsku si můžete ještě, pokud Vám zbyly nějaké norské koruny, koupit vedle typických suvenýrů, jako jsou trolíci, thulitty (růžové kameny - ceněné jako polodrahokamy), též pravý norský svetr nebo něco z nabídky losích, sobích a vlčích kožešin.

Závěrem lze říci, že Norsko je zemí nádherné přírody, příjemných a milých lidí, kteří svou vlast nesmírně milují a váží si jejího bohatství jak kulturního, tak i přírodního a tak se i k němu chovají.

Jana Brichtová


next up previous
Next: Márnice na chýňském hřbitově Up: Napište nám . . Previous: Tichá noc, svatá noc?
2006-10-06