next up previous
Next: Malé putování Norskem Up: Napište nám . . Previous: Napište nám . .

Tichá noc, svatá noc?

Bez ní si Vánoce snad ani nedokážeme představit, bez písně, kterou na základě slov faráře Josepha Mohra v roce 1818 zkomponoval varhaník Franz Xaver Gruber. Tichostí snad chtěl autor vyjádřit myšlenku, že se velké věci často dějí nenápadně a nepozorovaně, bez reklamy a reflektorů. Jinak právě tato noc tichá nebývá, jsme na nohou víc než kdy jindy, slavíme Vánoce, svátek porozumění, lásky, pokoje - svátek narození Ježíše Krista. On posvětil tuto noc a my ji proto nazýváme svatou. České slovo Vánoce je odvozeno z německého wanahten, nyní Weihnachten, složeného ze staroněmeckého wiha - světit a Nacht noc. Světíme noc, neboť ji posvětil Bůh svým příchodem.

Proč právě noc? Nekotví v noci naše začátky, naše touha, nerodí se z noci naše lidská naděje? Biologicky se život člověka a mnohých zvířat rodí ve tmě, v těle matky. V rostlinném světě také semínka a cibulky klíčí ve tmě země, než vyraší na světlo. Psychologicky mohou mnozí z nás tuto zkušenost potvrdit. Když nenacházíme žádné východisko a cesta dál se zdá být nemožná - když jsme ve tmě, přichází odněkud světlo, které nám přece jenom nějaké řešení ukáže a tím osvítí naši cestu, byť jenom na krátký čas. Skutečnost, že tma je plodná, že je v ní nový začátek, že do tmy našich dní nám Bůh posílá světlo, žije v izraelském národě přes tisíciletí. U nich začíná den večerem, světlo tmou, nocí. Tma přichází jako první, aby mohlo přijít světlo. Křesťané, vycházejíce ze židovské tradice, tuto skutečnost přebírají a slaví své svátky již v předvečer vlastního dne.

Vánoce začali slavit křesťané ve čtvrtém století. Do té doby znali jenom roční a týdenní slavení vzkříšení (Velikonoce a neděle). Prvním známým rokem slavení Vánoc je podle Depositio episcoporum (kalendář úmrtí římských biskupů) rok 336. Protože církev nebyla centralizovaná, neslavil se svátek všude ve stejný den. V Římě, Miláně, Galii a ve Španělsku byl dnem slavení 25. prosinec, v Byzancii 6. leden. O důvodech zavedení svátku nás informují jenom hypotézy. Podle jedné z nich dal podnět k jejich slavení svátek Natale Solis Invicti (narození nepřemožitelného slunce), stanoven na den zimního slunovratu, který zavedl římský císař Aurelian v roce 274 ke cti syrského boha slunce z Emesy. Tento svátek měli křesťané přetvořit a slavit narození Krista jako Slunce spravedlnosti (Mal 3, 2). Podle jiné hypotézy již ve třetím století křesťanští teologové usilovali o výpočet dne narození Krista. Velikou roli v jejich výpočtech sehrávala symbolika Slunce, slunovraty a dny rovnodennosti. Tak přišli k názoru, že Jan Křtitel byl počat ve dni podzimní rovnodennosti a Kristus o šest měsíců později, tedy v den jarní rovnodennosti. Po devíti měsících bychom došli k našemu datu 25. prosince. I když se nám zdá druhá hypotéza vykonstruovaná, přiklání se k ní většina vzdělaného světa.

A od kdy se slaví mše na Vánoce v noci? Ještě ve čtvrtém století slavil papež jenom jednu mši na Vánoce, a to v devět hodin ráno. Teprve v pátém století k ní přibyla naše půlnoční, slavená v chrámu Santa Maria Maggiore, kde byly v podzemní kapli zbudovány první jesličky. K nočnímu slavení inspirovali Římany křesťané z Jeruzaléma, kteří vycházejíce ze židovské tradice slavili narození Krista v předvečer svátku v kapli zbudované císařem Konstantinem nad místem, kde se podle tradice Kristus narodil.

Bez půlnoční mše a Rybovky by si mnozí z nás Vánoce nedokázali představit. A přece je i dnes na světě jediné místo, kde se Kristus chce narodit, nepozorovaně a v tichu, a tím je naše srdce.


Daniel Peter Janáček O. Praem. , Hostivice


next up previous
Next: Malé putování Norskem Up: Napište nám . . Previous: Napište nám . .
2006-10-06