next up previous
Next: Napište nám . . Up: Zdravý život Previous: Zdravý život

Homeopatie

Ačkoli to tak nevypadá, je homeopatie poměrně stará léčebná metoda. Za jejího zakladatele je považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755 - 1843). Ten už jako student odmítal vědecké principy tehdejší medicíny - podávání silných projímadel, klystýry, pouštění žilou, potní kůry nebo užívání jedovatých léků se silnými vedlejšími účinky. Jeho odpor byl tak silný, že se rozhodl přerušit lékařskou praxi a věnovat se překladům. Tak se dostal například i k textům Hippokratovým, který (nazýván otcem lékařství) již v pátém století před naším letopočtem píše o dvou přístupech k léčení - prostřednictvím opačného (který je základem klasické medicíny) a prostřednictvím podobného.

Hahnemanna zaujal právě druhý přístup, ze kterého vychází tvrzení, že jed, který má schopnost vyvolat určitou nemoc, tuto nemoc také léčí. Rozhodl se ověřit si toto tvrzení sám na sobě.

K výrobě léků používal výhradně jen jednu látku, což bylo v té době naprosto neobvyklé. Znepokojovalo ho ale, že takový lék stále vyvolává vedlejší účinky. A tak začal používat stále menší a menší dávky, ty však začaly ztrácet účinnost. Zjistil ale, že když zároveň s ředěním látky také protřepává (čemuž začal říkat potencování), jejich účinnost se obnovuje. Ukázalo se dokonce, že čím je látka zředěnější, tím je účinnější. Metodu léčení, kterou tak Hahnemann vyvinul, posléze nazval homeopatií (homoios = podobný, pathos = utrpení).

Hahnemann za svůj život vyzkoušel sám na sobě, na svých příbuzných nebo na dobrovolnících stovky látek a léky z nich vyrobené popsal v rozsáhlém díle. To se už za jeho života stalo základem studia jeho nesčetných následovníků a metoda jím vyvinutá se rozšířila po celém světě. Její úspěšnost se prokázala například po roce 1831, kdy se po celé Evropě rozšířila epidemie cholery. Úmrtnost u pacientů léčených konvenčními lékaři tehdy přesahovala 50%, u homeopaticky léčených se pohybovala mezi 2, 5 - 22%.

Homeopatie má několik zvláštností, které jsou i jejími přednostmi.

První z nich je způsob výběru správného léku. Homeopat nikdy neléčí chorobu podle jejího názvu, ale léčí vždy celého člověka, který je jejím nositelem. Při vyšetření se neptá jen na objektivní potíže (rýma, kašel a pod. ), ale i na takové, které zdánlivě s chorobou nesouvisí. Například jaké je oblíbené jídlo pacienta, na jeho psychický stav, v kterou denní dobu se příznaky choroby horší nebo třeba na oblíbenou polohu ve spánku. Na stejnou chorobu pak vybere lék, který se u různých pacientů liší.

Druhou zvláštností je netoxicita homeopatického léku. To znamená, že lék nepůsobí chemicky. To vyplývá právě ze způsobu jeho výroby. Díky vysokému ředění není v takovém léku dostupnými metodami možné zjistit ani zlomek molekuly původní látky. Vědeckými metodami se působení léku zatím nepodařilo vysvětlit, předpokládá se, že takto vyrobený lék nese informaci, která dá impuls vlastní obranyschopnosti organismu a ten se začne sám uzdravovat.

Třetí zvláštností je takzvané homeopatické zhoršení. Někdy se po podání homeopatika může stav pacienta na nějakou dobu zhoršit. Je to přechodný stav, který po čase pomine a pak následuje rychlé uzdravování. Pro pacienta je to sice nepříjemné, ale právě tím může získat jistotu, že mu byl podán správný lék.

Hlavní předností homeopatie je právě to, že podporuje vlastní obranyschopnost organismu. Umožňuje tak, aby onemocnění probíhala akutně, to znamená rychle a bez komplikací a nepřerůstala do chronických stavů, jak se to stává po léčbě chemickými léky, hlavně antibiotiky.

Homeopatie není jen léčebnou metodou, ale i filosofií. Vychází z předpokladu, že choroby, které nás na cestě životem potkávají, jsou odrazem našeho duševního stavu (nesprávného vnímání reality). Homeopatie neléčí jen fyzické projevy chorob, ale harmonizuje celou osobnost člověka a tím mu přináší novou kvalitu do života.

Světla Truksová


next up previous
Next: Napište nám . . Up: Zdravý život Previous: Zdravý život
2006-10-06