next up previous
Next: Inzerce Up: Rozhovor s... Previous: Rozhovor s...

Štamgast od Hamouzů cestovatelem

Dnes bych chtěl čtenáře Chýnovin seznámit s jedním zajímavým člověkem. Je jím Ján Rečo, můj dlouholetý kamarád. Byli jsme spolu na vojně. Pochází z východního Slovenska, vojenská služba ho zavedla do Čech. Protože chtěl studovat v Praze fotografii, našel si tady bydlení a od té doby je Pražák.

Později si pořídil zříceninu chaloupky v Červeném Újezdě a vlastníma rukama ji přestavěl s velikým citem na příjemné letní bydlení. Z Červeného Újezda je to jen kousek do Hájku, a tak se stal Jano časem jedním ze stálých zákazníků hospody u Hamouzů. Odtud ho také zná řada lidí z Chýně. Ostatně, hospoda u Hamouzů je chýňská hospoda, i když to každý neví.

Ale zpátky k našemu cestovateli a k tomu, jak se dostal k nápadu podniknout cestu do Japonska. V Praze se v restauracích seznámil před několika lety s Japonci, kteří tady pracovali nebo studovali. Tito Japonci se stali jeho přáteli, a jak to bývá u Jana Reča zvykem, zakousl se do tématu Japonsko svým typickým způsobem. Začal studovat knihy o Japonsku, dva roky se učil japonsky a pomalu se chystal na cestu. Letos na jaře do Japonska vyrazil. 8. března odletěl z Amsterodamu přímým letem na letiště Narita u Tokia. Domů se vrátil 16. května. Po Japonsku cestoval na kole úplně sám. Za 46 dní urazil asi 2000 km. Cestoval z Tokia, kde po svém příletu bydlel u rodin svých japonských přátel.

Když se Jano vrátil z Japonska, vyprávěl nám svoje zážitky a mě napadlo, že to je téma pro článek do Chýnovin.

Dohodli jsme se, že mi půjčí sedm pohledů, které postupně posílal Hamouzovým a svým kamarádům z různých míst, která na své cestě navštívil. Tokio leží při pacifickém pobřeží v zátoce na východní straně hlavního a největšího japonského ostrova Honšú. Odtud se náš cestovatel vydal do vnitrozemí směrem na severozápad. První pohled je z 18. 3. 2002, Jano svým kamarádům sděluje, že má za sebou pobyt v Jokohamě a přemístil se do Tokia. Zúčastnil se svatby jednoho z kamarádů, byla velkolepá, ale vypilo se na ní celkem asi pět piv! To vyvolalo jeho vzpomínky na Hájek. Píše, že chodí po městě a fotografuje, dokonce vyrazil do Tokia sám, chvíli bloudil, ale nakonec cestu k přátelům našel.

Další, druhý pohled je z Omyje a Urawy. Tam bydlel u své japonské přítelkyně a její tety. Odtud poprvé vyjel na kole na šestitýdenní turné po střední a severní části ostrova Honšú. Pohled má datum 28. 3. 2002. Před cestou na kole trnul, aby přestalo pršet a oteplilo se. Kamarádům z Hájku se chlubí, že se zúčastnil mejdanu pod rozkvetlými sakurami.

Třetí dopis má datum 1. 4. 2002 a je z města Arai. To znamená, že se náš cestovatel dostal napříč ostrovem k pobřeží Japonského moře a o značný kus více na sever. Píše:Tak jsem už 5 dnů na cestě, dělám asi 50 km denně, občas toho mám plné zuby, protože od Nagana to bylo pořád proti větru. Dále píše: Dnes v poledne jsem dosáhl pěšky průsmyku a trochu si užíval sněhu. S Japonci se celkem domluvím, jsou hodní, pozvali mě na oběd a přes hory mě převezli autem. Japonci jsou jako Češi, jsou totiž bordeláři, to jsem překvapen. Úplně dole je na pohledu obyčejnou tužkou připsáno: jsem u moře. To asi připsal, než pohled hodil do schránky.

Čtvrtý pohled je z města Akita, hlavního města prefektury stejného jména. Tato prefektura je druhá nejseverněji položená a její západní hranici tvoří Japonské moře. Výše na sever je pouze prefektura Aomori (to se týká ostrova Honšú). Jano svým kamarádům píše: Je to už měsíc, co jsem z domova, jedu z Akity na sever. Předevčírem jsem projel 7 tunelů - na kole to nejhorší, co znám. U benzínové pumpy jsem potkal jakéhosi Rusa. Když zjistil, že umím rusky, běžel pro kafe a nakoupil mi polévku, černý chléb, sýr, šunku, šproty, kaviár, sladkosti, šampaňské. Odvezl mě do Akity, pozval mě na večeři, potom do sauny. Další den to pokračovalo, byl jsem jeho gosť. Dál pojedu pomaleji, oproti plánu víc na sever. Cestou jsem zažil noční vichřici, déšť a písečnou bouři. Nohy si už zvykly šlapat, celkem to jde.

Další pohled, datovaný 12. 4. 2002, je z města Hačinohe, které leží na pacifickém pobřeží nejsevernější prefektury Aomori. Do tohoto města se cestovatel dostal z Akity tak, že změnil směr jízdy na severovýchodní a projel vnitrozemím na druhý břeh ostrova. Do Hájku píše: Je mi ctí vám oznámit, že jsem právě dorazil do nejsevernějšího místa na své pouti. Teď už pojedu na jih do Urawy. Mám za sebou dva perné dny, předevčírem jsem vyrazil z Ausaky k jezeru Towada. Netušil jsem, co mě čeká. Celý den jsem tlačil kolo do kopců. Všude 8-13 % stoupání. Krásné počasí, kolem mnoho sněhu... Dopis uzavírá: Teď musím pryč z města, najít místo na spaní. Už se těším na pivo. Opasek mám utažený o pět dírek. K tomu je třeba dodat, že Jano sebou neměl stan, pouze vojenskou celtu a spacák! Přestože odjížděl docela štíhlý, zhubnul o 11 kg.




























Šestý pohled z 19. 4. 2002 z města Kamaši - Ofunato. Píše: Mám za sebou půl cesty časově, co do vzdálenosti, jsem hodně přes. Úsek, který projíždím, je velmi krásný, ale náročný. Snažím se co nejvíce jezdit kolem moře, kde je to nádherné. Nadělám mnoho kilometrů do kopců, ale jsem jen o kousek dál. Vedle nakreslil Rečo mapku, ze které je vidět, jak se cesta po břehu moře klikatí, několikrát se vrací, takže po spoustě najetých kilometrů je jen o kousek dál. Potom píše: Počasí je každý den jiné, zatím to jde. Mám před sebou asi 600 km, to už není mnoho. Hrozně se těším na chleba, tady jím něco jako bílý dort. Někdy je v tom sladká náplň. K tomu si dám uzenou rybu. Paní Hamouzová, prosím, připravte mi porci tlačenky s cibulí, až se vrátím. Už se těším. A pod tím: A po ránu tunel - jen 2305 m.

Poslední, sedmý pohled je z města Saitama a má datum 25. 4. 2002. Jano píše:Jsem kousek před Saitamou. Mám před sebou poslední dva týdny. Úsek, který jsem právě projel, byl dost náročný. Pořád jsem tlačil kolo do kopců. Dnes jsem jel po rovině. Těšil jsem se, jak mi to krásně pojede. Foukal proti mně ale tak silný vítr, že mě to dvakrát sfouklo z cesty. Včera jsem spal na starém hřbitově. Dnes to bude u řeky mezi betonovejma zátarasama. Už se těším na postel. Musím ještě bojovat... Něco jsem nafotil. Věřím, že to bude také zajímavé... Psát už nebudu, všechno budu vyprávět při pivíčku, až se vrátím. Ahoj.

Jano mi prozradil, že se chce do Japonska určitě vrátit, dokonce si tam část vybavení nechal. Japonsko, jeho lidé, jeho kultura a způsob myšlení jsou mu tak blízké, že tam musí znovu. Další cestu plánuje na podzim příštího roku s tím, že chce procestovat jižní část. Způsob cestování na kole, kdy cyklista má blíž k lidem a krajině, takže vidí a prožije víc než řadový turista cestující s agenturou. Přejme Janu Rečovi, ať se mu podaří i další cesta, a těšme se na jeho nové zážitky. Ať žijí dobrodruzi!

Pavel Fousek


next up previous
Next: Inzerce Up: Rozhovor s... Previous: Rozhovor s...
2006-10-06