next up previous
Next: 1200 kilometrů Up: O historii obce a Previous: Rok 1781 - 1848

Historie kladenských hutí

V předminulých Chýnovinách jsem slíbil, že napíši samostatný článek o historii výroby železa a oceli v Kladně. Jak jsem psal v předcházejícím článku, byly kolem poloviny 19. století splněny základní podmínky, to je zdroj hlavních surovin v nevelké vzdálenosti od Kladna. Uhlí se začalo těžit přímo v Kladně, železná ruda v Nučicích a okolí, vápenec o pár kilometrů dále.

Ještě jeden důležitý faktor ovlivnil budoucí rozvoj po roce 1848, podnikání se začalo šířit i mimo šlechtická sídla, mezi řadové podnikatele. Do roku 1846 patřilo podnikatelům, kteří nepatřili ke šlechtě, pouhých pět železáren, které vyráběly ročně asi 2 000 tun surového železa. Celková výroba byla v Čechách 28 000 tun.

Většina tehdejších hutí byla součástí panských velkostatků, které zároveň vlastnily rozsáhlé lesy. Proto byly stavěny vysoké pece na dřevěné uhlí. Teprve s rozvojem hutí mimo panství se začal ve větší míře používat koks.

Dalším silným impulzem k rozvoji železářství a strojírenství byl rozmach výstavby železnic, které potřebovaly velké množství levného železa a oceli.

U vzniku kladenských hutí stojí stejné osoby, které se zúčastnily otevření uhelných dolů. Bohatý pražský měšťan Václav Novotný otevřel r. 1846 první důl, v zájmu dalšího rozvoje se spojil s Vojtěchem Lannou, který měl potřebný kapitál a zkušenosti s velkými a náročnými stavbami, 30. 9. 1847 uzavřeli spolek nazvaný Pražské uhelné doly u Kladna.

Už v r. 1848 přistupují ke spolku bratři Kleinové, kteří přinášejí velké zkušenosti při řízení hutnických a strojírenských podniků, které vlastnili, a samozřejmě také další kapitál. Jejich vstup znamenal další změnu názvu, od té doby se firma mění na Kladenské kamenouhelné těžířstvo Praha.

Žádost o koncesi na stavbu dvou vysokých pecí podalo Kladenské kamenouhelné těžířstvo v únoru 1850 a v listopadu tohoto roku tuto koncesi od horního hejtmanství v Příbrami obdrželo. Dne 18. dubna 1854 byla zahájena stavba první vysoké pece a ta byla přes ohromnou technickou a finanční náročnost ještě v tomto roce dokončena! 8. ledna 1855 byla pec slavnostně zapálena, první odpich se konal 27. ledna. Vedle této pece se začala stavět druhá vysoká pec, která byla uvedena do provozu 6. 3. 1856. Za osm měsíců tak vyrostla stavba, která se svými rozměry zařadila na jedno z předních míst v Evropě. Toto dobře ilustruje srovnání kladenských pecí s vítkovickými:



Vysoké pece Vítkovice Kladno
výška 13.27 15.08
průměr sazebny 1.9 2.53
šířka rozporu 3.79 4.58



Přesto, že se podařilo vybudovat unikátní stavbu, začátky výroby železa narážely na spoustu potíží. Nebyly zkušenosti s výrobou surového železa za pomoci koksu, bylo nutné hledat vhodný profil pece, kvalita surového železa byla velmi kolísavá. K tomuto produktu bylo nutné přidávat železo, vyrobené za pomoci dřevěného uhlí, aby se dosáhlo lepší kvality. Dokonce se k tomuto účelu dováželo koksové železo skotské. Aby bylo možno surové železo dále zpracovávat přímo v Kladně, bylo nutné vybudovat další výrobní provozy, to znamená pudlovny, válcovny a zpočátku i vlastní dřevouhelné pece. Tato výstavba vyvolala potřebu dalšího kapitálu, a proto byl vytvořen v roce 1857 nový spolek, do kterého přistoupil F. Robert, majitel vrapických dolů, a H. D. Lindheim z Vratislavi, který vlastnil na Plzeňsku a Chebsku hutě a doly. Název nové společnosti se změnil na Pražská železářská společnost se sídlem v Praze.

Jedním z výsledků této fúze bylo zahájení stavby firemní železnice, Kladensko-nučické dráhy, o které jsem psal v minulých Chýnovinách. Tato dráha byla povolena v roce 1857, v tomto roce byla zahájena stavba a 7. ledna 1858 byl zahájen provoz. Délka tratě z Kladna do Nučic i s odbočkami byla 29 km.

Protože zpracovatelské provozy vyžadovaly další surové železo pro naplnění svojí výrobní kapacity, byla v roce 1858 zahájena stavba čtyř vysokých pecí, které byly dokončeny v r. 1860. Výstavba válcoven v Kladně byla odsunuta po příchodu nových společníků, kteří měli válcovny ve svých hutních provozech. Teprve v roce 1869 byla postavena válcovna v Kladně. Kolem roku 1857 se společnost dostala do velkých problémů. Jednak proto, že byla odložena stavba západní dráhy, což znamenalo pokles odbytu, a také proto, že při dosavadních technologických postupech měla huť velké problémy se zpracováním nučické rudy, která má vysoký obsah síry a fosforu. Řešením této situace byla přeměna společnosti na akciovou společnost. Tak vznikla Pražská železářská společnost se sídlem ve Vídni. V roce 1863 bylo sídlo firmy přeneseno z Prahy do Vídně.

Po roce 1865 se společnosti začíná opět dařit, v roce 1872 byla dostavěna samostatná slévárna trub, v letech 1868 - 1869 byla založena samostatná mostárna, která dodávala mosty pro stavbu buštěhradské dráhy, pro dráhu Františka Josefa a mnoho dalších. Do roku 1885 bylo těchto mostů dodáno téměř tisíc.

Se zaváděním ocelových kolejnic pro železnice místo dosavadních železných nastaly hutím velké technické problémy. Nové kolejnice sice byly dražší, zato ale měly třikrát větší životnost. Ke zvládnutí jejich výroby bylo nutné zvládnout nový výrobní postup, takzvané bessemerování. Tuto technologii měly v českých zemích zavedenu Vítkovické železárny od roku 1886. Proto bylo vybudování ocelárny v Kladně životní nutností. To se podařilo v roce 1875, ale přes vysoké náklady výsledek nesplnil očekávání. Tento postup totiž nedokáže ze surového železa odstranit síru a fosfor. Teprve Thomasův postup využívající zásadité vyzdívky tavících pecí, která váže právě tyto příměsi a díky tomu dokáže zpracovávat nučickou rudu. Vynálezce tohoto postupu nabídl Pražské železářské licenci a 13. 5. 1879 došlo k první tavbě tímto postupem. Byla to první tavba tohoto druhu na evropském kontinentu. Tento postup zajistil společnosti prudký rozvoj výroby a vytváření zisku. Toto ukazuje následující tabulka o těžbě nučické rudy:

Rok - Těžba

1878-80 - 8.3 tisíce tun

1881-82 - 46.8 tisíce tun

1883-84 - 67.0 tisíce tun

Další technické zdokonalení výroby oceli znamenala stavba Siemensovy pece v letech 1882 - 84, která byla určena k zpracování zbytků kolejnic, a tím byla v Kladně zahájena výroba martinské oceli. V roce 1885 byly zbourány dvě nejstarší vysoké pece. Pece postavené v roce 1860 byly zbořeny v letech 1891 - 93 a místo nich postaveny moderní pece se železnou konstrukcí.

Byly uvedeny do provozu dvě sdružené siemens-martinské pece, z nichž v jedné se ocel zbavovala uhlíku a v druhé fosforu.

Tím byl odstraněn hlavní problém zpracování ocele z nučické rudy.

Na konci devadesátých let 19. století byly kladenské hutě na vrcholu technické vyspělosti a patřily k nejvyspělejším železárnám v Evropě. V roce 1909 společnost fúzovala s Českou montánní společností. Tímto spojením se Pražská železářská stává první mocností tehdejšího železářského průmyslu.

Po skončení první světové války a vzniku Československa byla společnost vyzvána k přeložení sídla firmy z Vídně do Prahy. Zároveň ztratila zavedené trhy a musela za ně najít nové. V této době se dostala pod vliv pražské Živnobanky.

V roce 1926 byla zahájena modernizace vysokých pecí výstavbou nejmodernějších tenkostěnných pecí, prvních tohoto druhu v Československu. V roce 1931 byla zavedena výroba elektrooceli v nové obloukové peci pro přípravu oceli pro transformátorové plechy a výrobu manganové oceli.

V roce 1933 byla zavedena výroba betonářské oceli pod značkou Roxor, do té doby u nás vyráběné v zahraniční licenci. V letech 1934 - 37 společnost koupila řadu uhelných dolů na Kladensku, ale v žádném nebylo nalezeno kvalitní koksovatelné uhlí.

Ve druhé světové válce byla většina produkce vyvážena do Německa pro potřeby válečného průmyslu. Na konci války došlo k velkému poklesu výroby, hlavně kvůli nedostatečné těžbě rud a uhlí, takže v roce 1945 se vyrobilo jen asi 10 % surového železa proti roku 1937.

Počátky poválečné výroby byly proto velmi obtížné. Na dalším vývoji podniku se projevoval útlum v jeho rozvoji, který nastal už v době 1. světové války a který souvisel i s tehdy špatně provedenou prognózou o zásobách nučické rudy. Tyto zásoby byly ve skutečnosti větší, než se tehdy odhadovalo. Firma s názvem Pražská železářská společnost, a. s. zanikla dnem 28. října 1945, tzv. dnem znárodnění. Tak skončila téměř stoletá historie podniku, který byl jedním z průkopníků průmyslové revoluce v českých zemích. Řada občanů Chýně nalezla práci v této firmě nebo mnoha jiných, které pro tuto firmu pracovaly. V některých případech to bylo i více generací z jedné rodiny.

Pramen: Firemní archiv Praž. železář. společnosti

Pavel Fousek


next up previous
Next: 1200 kilometrů Up: O historii obce a Previous: Rok 1781 - 1848
2006-10-06