next up previous
Next: První polovina 19. století Up: O historii obce a Previous: Prameny v Chýni

Nomen - omen

Surový překlad tohoto latinského úsloví by mohl býti: jméno - znamení. Označovala se tak jména, která vyjadřovala charakteristickou vlastnost svých nositelů. Příklad? Třeba Tučný u osob nebo Pustá Rybná u míst. Jistě se generacemi a věky smysl změnil, Tučný mohl v potomcích zcela zhubnout. Pustá nemusí být zcela pustá a rybná už vůbec ne.

Nesmíme se proto divit, když objevíme, že naše Břve ztratily svůj omen, ale plně tomuto latinskému úsloví odpovídají. Že nikoliv?

První stopa je v jazyce. Staročeské břev skutečně znamenalo břevno, kládu, přitesaný kmen, trám. Břve byla břevna, tedy množné číslo. Pod tímto názvem dnes spíše hledáme stavební prvek, součást krovu, konstrukční část dřevěných staveb, mostů a ... Už jsme dost blízko - ano, lávek.

Starší a staří obyvatelé z okolí rybníků pamatují na kachní posedy u Litovického rybníka. To bylo za slávy diplomatické honitby a posedy sloužily lovcům kachen. Byly to dřevěné plošiny ze tří stran chráněné rákosovými stěnami, se slaměným víchem na vysokém bidle. Stály dost daleko ve vodě. Přístup k nim vedl po lávkách, tvořených v základu kůly. Ty byly zatlučeny v rybníku a v břehu tak daleko, aby lávky, položené na krátkých příčných trámcích, dovolily přístup suchou nohou. (Ideální místo pro milence, stačilo popotáhnout prkna a byli sami na světě.)

Břve jsou z pohledu historie nejstarší vsí mladého města Hostivice. Už v osmdesátých letech dvanáctého století je o nich zmínka v listinách kláštera ve Valdsasích. Strašlivě zkomolená jména ukazují, jakou potíž německým písařům z Valdsas dělalo toto jadrné staročeské jméno. Jednou Prouwech, podruhé Bruvich svědčí o tom, že zaznamenali šestý pád, tak jak ho slyšeli od obyvatel, tedy o Břvích nebo Břvech. Není však pochyb, že jde o Břve, protože propříště si název vsi poněmčili - teď zněl Stegyn, Stegen. V moderní němčině je to Steg, to najdete na mapách z doby císaře pána a také z německé okupace. Ale der Steg není břevno - ale stezka. Podíváte-li se do slovníku odborné strojírenské němčiny, najdete u ocelových nosníků tvaru I, že der Steg se nazývá pásnice profilu.

Vývojem jazyka se v češtině ustálilo slovo břevno pro otesaný kmen, v němčině naopak převládl význam stezka pro der Steg, přestože v obou jazycích měla původně ta slova významy oba!

Pokusme se z té zdánlivě nesourodé mozaiky vydolovat poučení: Udělejme, alespoň v duchu, experiment. Odstraňme všechny umělé hráze rybníků od Bašty po Strnad (viz obrázek). Voda se rozlije po širé krajině, zatopí po mnoha stech létech močály, třasoviska, kaliště a jak se všechny ty mokřady jmenují - naleznete je tu všechny. Přimyslete si tam, kde je půda schopná nést porost, lužní lesy - zdroj mocných vrstev rašeliny. Potoky budou, široce rozlité, sledovat spád terénu. Nad údolím potoků zastihneme porost větších stromů.

To je prakrajina z doby, kdy do ní vstoupil člověk, přišel sem poprvé podle potoka od Velké řeky - Vltavy. Na samém konci potoka našel útvar, který ho okamžitě zaujal. Ze zaplavené země vystupoval písčitý pahorek, spojený úzkou šíjí s porostlým kopcem. Dalo dost námahy se na ty kopečky dostat, hledání pevnějších míst napovídalo, že tento útvar poskytne dobrou ochranu před nájezdy těch, kteří dávali přednost lupu před namáhavou a vysilující dřinou oněch časů.

Jak ale vyřešit cestu ze vsi bez hledání brodů? Pomohl stejný nápad jako u kachních posedů zmíněných výše - lávky na kůlech. Opracované kmeny při tehdejším stavu technologie a nedostatečném nářadí? Však ještě dlouhá staletí potom se prkna i trámy vyráběly trháním, stačily dřevěné klíny a palice.

Jak tyto hypotézy potvrzuje seriózní bádání? Po lávkách ani památky, oba kopce odděleny, ves rozrostlá mimo menší z nich. Na pomoc přichází archeologie - ovšem jen tam, kde se kopalo - na šíji, kdysi spojující oba kopce. K tomu přistupuje zjištění, že průtok z Břevského rybníka do Kaly byl zřízen až za hraběte Bredy, tedy na konci 17. století. Definitivní podobu dostal při stavbě silnice Sobín - Břve - Hájek v druhé polovině 19. století. Domky, které jsou položeny pod severní hrází Břevského rybníka mohly být postaveny v době, kdy bredovský správce hejtman Schultze propojil Kalu a Břevský rybník a k tomu zvýšil hráze, aby zabránil přelévání vody přes nižší hráz do Litovického rybníka - tedy až v 18. století. Je pravděpodobné, že tento vývoj předcházelo přenesení hospodářské činnosti dále od původního osídlení na západ - tam, kde je bývalá Kokrdova hospoda, Ziklův a kdysi i Šimáčkův statek i prastarý ovčín. Naproti tomu skýtal les na Krahulově dlouho předtím útulek dobytku vesničanů, když ještě přežíval i nejkrutější zimy pod širým nebem, právě v takových hájích.

Ještě zpět: Cisterciáci, kteří sídlili ve Valdsasích, a potom jejich řádoví bratři z českých Plas, byli vynikající hospodáři a zvláště vynikali v zakládání rybníků. Byli možná těmi, kdož na Břvech začali budovat rybníky. První zpráva o této činnosti je sice o sto let mladší - to když někdy v sedmdesátých létech století třináctého ve Žďáru vybudoval právě valdsaský opat Vinrich první historicky doložený rybník u nás. Kdoví, zda archiv Valdsaského kláštera neskrývá jiné zprávy - to by pak Břve neměly prvenství jen v Hostivici, ale možná i v Čechách.

Jiří Pergl




















next up previous
Next: První polovina 19. století Up: O historii obce a Previous: Prameny v Chýni
2006-10-06