next up previous
Next: Nový zákon o odpadech - Up: Napište nám ... Previous: Před sto lety

Co se děje s češtinou!

Nikdy jsem nebyl zavilým nepřítelem cizích, do češtiny pronikajících slov, zvláště když pro jejich odmítnutí byly uváděny vlastenecké důvody. Neseděla mi pouze tehdy, kdy měla dokazovat pisatelovu či řečníkovu vzdělanost. Vždy jsem namítal: vypusťte z češtiny slova převzatá z cizích jazyků, a nedomluvíme se navzájem, a to nejen v odborném jazyce.

Hluboce obdivuji práci bratří Preslů a jejich následníků, díky jim nemáme mastěrskaje jako Rusové, ani stal Poláků. Někdy se to nepovedlo, třeba kostík za fosfor, zato vzduch, který nahradil povětří, už nemá ani nepatrnou vůni svého ruského původu. Jak jsem téměř chemický analfabet, bylo mně velice líto, že v názvoslovné globalizaci neobstála česká Votočkova nádherná terminologie. Vzpomínáte? -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ový, -istý, -ičelý. Padla a nahradilo ji strohé mezinárodní názvosloví, ve kterém není poezie ani za mák. Ostatně je to kategorie technická, nikoli literární.

Jde mi o něco jiného. Stará cizí slova měla svoji logiku, kterou jim dávala po několik tisíciletí pěstovaná latina i řečtina (divili byste se, za kolik slov, o kterých už nevíme, že nejsou naše, může arabština z dob maurské okupace Pyrenejského poloostrova - třeba album, admirál, arzenál, a co jich teprve je ve španělštině!). Ta nová invaze přejatých slov je z angličtiny - a to je jazyk, při vší úctě, kultury přece jen trochu naší historii odlehlé.

Použijete-li zažitá měřítka pro výklad těch nových slov, nepochodíte. Řekli byste logistika, to bude asi nějaká disciplína související s informatikou, něco jako výzkum umělé inteligence, bývala logika součástí filosofie a vyučovala se i na středních školách jako spojnice filosofie a matematiky. Nikde to ale neříkejte nahlas, abyste se nezesměšnili, ono se totiž jedná - o zásobování. Marně čekáte po přečtení nápisu akce na nějaký vzruch kolem té bedny nahnilých pomerančů. Ona ta akce je vlastně sleva na základě nějaké akce prodejce, aby alespoň něco zachránil. Posloucháte sportovní zprávy. Dovídáte se, že vítězem východní konference je mužstvo. Napadá vás, že je to vlastně velká škoda, že v obávaných konferencích na středních školách za prospěch svých tříd nebojovali třídní. Vděčné pole pro další případy by byla oblast počítačové techniky. Ale tady váhám. Ono se totiž ve většině případů jedná o názvy na základě metafor. Jasně, že hardware nejsou skoby a hřebíky, kovadliny a svěráky - ve srovnání s výrazem software je to snadno pochopitelné, jde tu o rozdíl hmotného a nehmotného, ne o ty železářské tovary.

To v češtině jsme jiní kabrňáci. My se totiž metafor bojíme! Málem píšeme, že naši hoši porazili soupeře v kopané, hokeji či dokonce v lehké atletice. Těmi uvozovkami jako bychom se omlouvali, že přece nikdo nikoho skutečně neporazil na zem, kromě fotbalu, kde za to jsou žluté či dokonce červené karty. Už dávno takové hry a zábavy nejsou běžné. A tak se neumíme odvázat, abychom nesklidili kritiku, že nevíme, že je to jenom jakože víme, že ta slova mívala jiný význam, než ve kterém je užíváme.

Vede to ještě k jednomu jevu: Anglosasové to zase přehánějí, oni na příměry zase hřeší! Vezměme slovo cockpit, česky kokpit, každý, kdo pracoval někde poblíž letectví, ví, co to je. Že to není holubník ani kohoutí aréna ani bojiště - to vše najdete ve slovníku, ví ale, že je to pilotní prostor v letadle nebo závodním voze. Jak to ti ubozí Angličané poznají? Asi jim tvůrci jazyka věří, že mluví-li se o létání, poznají, že to není kohoutiště. To naši jazykovědci a normotvorci jsou nedůvěřivější. Jinak pro ultralighty, tedy lehká letadla (říkalo se jim kdysi po první válce aviety), najdete v zákoně o civilním letectví příšerný výraz sportovní létající zařízení - hrůza! Pro tak krásný stroj takový název! Vím, ono to zahrnuje i paraglajdry (také hrůza), i třeba horkovzdušné balony. Je to omluva pro tak zrůdný název? Představte si, že se dočtete, že nadzvukové létající zařízení concord opět létá! Vzpomínám na výklady pana profesora Otakara Nováka - létající je to, co teď je ve vzduchu, něco k létání je ale létací. Ani to by toho slovního zmetka nezachránilo. Jak to, že se letečtí novináři okamžitě nevzepřeli alespoň tím, že by ponechali toto zrůdné spojení slov zákonu a zůstali by u UL, nebo lépe, vymysleli a jazyk obohatili o slovo nové - proč ne třeba letadélko. Udivilo vás ve slově Concord to malé písmeno? Ale to je podle pravidel! Ukazuje to jen na to, že původní záměr měl na mysli hromadné typové označení (přehnaně přirovnáno jako v kriminalistice - grázl podle vraha Grasela, ve vojsku jabůrek pro dělostřelce atd.). Třeba fordka pro jakýkoli nepříliš přepychový automobil, tatra - ale spíše hadimrška pro ještě chudší příbuzné, v letectví dakota (byl by si to zasloužil i fokker) pro nejrozšířenější typ poválečného dopravního letadla a s ním i pro ostatní stroje této kategorie, i když tady bylo ve zvyku i laické žurnalistické veřejnosti typ udávat jmenovitě. Dobře míněná snaha kolem předválečných Lidovek, bratří Čapků, Eduarda Basse a dalších, se ujala s důsledností hodné lepší věci. Jestlipak by se pro spisovatele zabývající se fantastikou mohlo říci - to je takový čapek. Tak proč pro stroje? Vždyť je někdo projektoval, vyrobil, vyzkoušel. Není to trochu neúcta k těm všem, když jejich výtvoru je odepřeno poctivé jméno? Odpírám se podřizovat této normě, a dokud mi pero nevypadne z ruky, budu psát Dakota, Mercedes (ne mercedeska!), Škoda, Concord atd.

Když jsem se někdy jako kluk řízl nebo si rozbil koleno, maminka mně to láskyplně ošetřila a bylo hned půl bolesti. Od té doby mám v mysli pro ošetření, ošetřování určitou, zcela přesně vymezenou komůrku, spojenou se slitováním. Najednou u nás vše ošetřuje zákon! Slovo ze slangu právníků vtrhlo do obecného jazyka. Vždycky, když to slyším nebo čtu, si musím uvědomovat, co to ošetřování zákonem vlastně je. Možná, že je to ještě z latiny, přes angličtinu je to jasnější - tam to treat znamená léčit, ošetřovat, ale také zpracovat, upravovat (vedle dalších sedmi významů, ono T ve zkratce NATO zní treaty - úmluva, smlouva). Neměli bychom nechat právníkům (podobně jako myslivcům světla, běhy, barvu a podobné lahůdky) ošetřování zákony pro jejich odbornou řeč?

Naštěstí si jazyk a jeho nejpovolanější tvůrci - lidé a jejich život, do vývoje mateřštiny nenechají příliš zasahovat.

Jiří Pergl


next up previous
Next: Nový zákon o odpadech - Up: Napište nám ... Previous: Před sto lety
2006-10-06