next up previous
Next: Z kroniky obce Up: Základní a mateřská škola Previous: Zateplení v mateřské škole

Děti a televize

Každá maminka ví, jaká strava je vhodná pro malé dítě, co se může, nebo nemůže malým dětem podávat. Zodpovědní rodiče vědí, že na stravě dětí velmi záleží. Bohužel, už zapomínají, že i duševní strava je pro dítě stejně důležitá. Je smutné, že již od nejútlejšího věku jsou děti odkládány před obrazovku.

Zamysleme se nad tím, co se s dětmi děje, když sedí nehnutě u obrazovky. Pomineme-li nevhodnost některých pořadů nebo reklam, pomineme-li násilí, které bohužel vstoupilo i do dětských programů, pokusme se vcítit se do nitra dětské duše. Malé děti nemají stejný způsob vnímání a přijímání skutečností jako dospělí. Neznamená, co je dobré pro mne, je dobré i pro dítě.

Sledování televizních pořadů má nedozírné negativní následky na zdraví dítěte. Urychluje dětské zrání, má záporný vliv na tvůrčí fantazii dětí, odcizuje děti od přírody, dítě, které se dívá na televizi, si nerozšiřuje slovní zásobu, nedokáže se vyjadřovat, o výslovnosti ani nemluvím, nemá přímý kontakt s lidmi, stává se nejistým.

Dítě vnímá svět všemi svými smysly, učí se s nimi zacházet, poznávat svět nejen zrakem a sluchem, ale i hmatem, čichem, chutí a především pohybem. A právě pohyb je televizní obrazovkou nejvíce potlačen. Oční svaly jsou téměř bez pohybu, páteř je strnulá, svaly ochabují. Děti nemají možnost si předmět prohlédnout ze všech stran, ohmatat, očichat, popř. ochutnat. Pohyb je pro dítě životně důležitý. V pohybu jsou procvičovány všechny smyslové orgány a dítě se jím učí poznávat své tělo i okolí. Smysly se v lidském těle rozcvičují společně s orgány. Dítě do osmi let věku využívá smysly mnohem více než v pozdějším věku. Snaží se prozkoumat všechno kolem sebe, zaujme ho kamének, větvička, stopa zvířátka, myší díra, krtinec, vše se snaží prohlédnout, prozkoumat, na všechno si chce sáhnout, ochutnat, tóny v něm vyvolávají pohyb, jablko chuť. Dítě tak zapojuje všechny smysly. Smysly dospělého člověka jsou vyhraněné, dospělý si vybírá pouze to, co je pro něho důležité, jeho smysly jsou již otupělé.

Všechny působící vlivy se v dítěti mimovolně ukládají. Je pro ně zdravější, když si vše osobně prožije. Proto jsou důležité prožitky opakované. Důležitým prožitkem pro děti jsou pohádky, písničky, říkanky. Při vyprávění příběhů si děti vytváří vlastní obrazové představy a jsou přitom tvořivě činné. Děti chtějí opakovat známé pohádky několikrát za sebou, děj si chtějí prožít, vcítit se do děje. Tuto možnost televize dítěti neumožňuje, naopak potlačuje představivost a tvůrčí fantazii. Zkusme se zamyslet: čteme-li knihu, máme o ději určitou představu. Jdeme-li poté na film zpracovaný podle knihy, bývá to pro nás někdy překvapivý zážitek. Opačně - vidíme-li nejprve film a později si přečteme knihu, neumíme už svou fantazii zapojit a vytvořit si svou vlastní představu.

Představivost a fantazie je nejcennější schopností dítěte a předpokladem pro uplatnění se v životě. Z toho můžeme vyvodit, že televize tuto schopnost ničí už v samém počátku.

Závěrem bych chtěla říci, že nic nemůže nahradit přirozený lidský hlas a vřelost rodičů, pocit blízkosti, který dítě při vyprávění má. Večerní posezení u postýlky, vyprávění pohádky, to je to nejlepší, co dítěti, ale i sobě dáme. Ono nás tolik potřebuje k tomu, aby mělo hezký klidný spánek. Ať prožilo přes den cokoliv nepříjemného, bude usínat v klidu a bezpečí. Nakloňte se nad postýlku a sledujte to dítě, které hluboce spí. A budete mít i vy pocit klidu a krásy.

Františka Sedláková




















next up previous
Next: Z kroniky obce Up: Základní a mateřská škola Previous: Zateplení v mateřské škole
2006-10-06