next up previous
Next: Doba tereziánská Up: O historii obce a Previous: O historii obce a

Staroslavná Budeč

Popis nevysokého plochého pahorku s hřbitovním kostelíkem, jakých je po Čechách bezpočet, je sám o sobě zajímavý jen tím, že kostel je dokladem stavebního vývoje od základní románské rotundy přes hrotitý gotický otvor - vítězný oblouk do barokního kněžiště a věž z téže doby. Připočteme-li přizdění zesilujícího zdiva kolem obvodu rotundy a nadezdívku nad obvodem klenby, máme pestrou směsici stylů a dob jejich vzniku, o jejichž zařazení se přou odborníci už více než sto padesát let. Vodítkem je jim řada starých pohřbů a nálezů kolem nich.

Plocha návrší zůstala shodou příznivých okolností nezastavěná a poskytuje vnímavým a poučeným očím pohled na zbytky dávného slovanského hradiště z dob, kdy do naší země ještě neproniklo opevnění kamennými zdmi, spojovanými vápennou maltou. Hliněné valy byly zpevněny dřevěnými rošty. Obepínaly dva okruhy, ve vnitřním stál náš kostelík. Nebylo to opevnění ledajaké - vnější výška valů byla místy až patnáct metrů! Byl tu i druhý kostel, zasvěcený Panně Marii, z toho se zachovaly jen nepatrné zbytky základového zdiva. Už vůbec nic nezůstalo z dalších staveb. A přece tu musely být. Vždyť tu býval dvůr vládnoucího knížete kmene Čechů. Tady se odehrály některé události, které určily směr vývoje celého národa. Bylo takových míst v Čechách a na Moravě řada, ale jen málo z nich se honosí přídomkem staroslavná, jako je tomu u Budče.

Začalo to u Václava Hájka z Libočan. Ten ve své kronice dal usednout do lavic domnělé školy na Budči už Libuši a Přemyslu Oráčovi. Co projde beletristovi v pověstech, nemůže si dovolit kronikář, a tak po dlouhých letech sepsul Hájka Gelasius Dobner tak, že mu už nikdo nevěřil. Mezitím se ale z bestselleru šestnáctého století stala druhá bible našeho lidu. Vydávaná znovu a znovu, posilovala národ slavnou minulostí. Proti Hájkovi nebylo dišputátu, i když se ukázalo, že měl přístup k dávno ztraceným dokumentům, raději půjdeme pro poučení do církevních legend.

Z nich se dovídáme, jakou roli hrála Budeč v čase prvních přemyslovských knížat. Poslán otcem Vratislavem, učil se latinské liturgii a žalmům na Budči jeho starší syn a nástupce, kněžic Václav. O znalost liturgie slovanské na Pražském hradě pečovala jeho bába, matka Vratislavova, Ludmila. Učil prý se dobře. Výsledkem byla jeho hluboká zbožnost. Nehodila se příliš do drsné doby, kdy křesťanství bylo dosud nezakotvené v myslích lidí. Mladému Václavovi jeho zbožnost přinášela mnoho potíží. Našeptávali jeho bratrovi, že je Václav více mnich než budoucí kníže. Jeho matka Drahomíra, rozhořčená osudem polabských Slovanů, sama Stodoranka z kmenového svazku Luticů, byla zděšena postojem Václava k nastupující otonské dynastii saské, největšímu nepříteli jejího lidu. Vyvrcholilo to usmrcením kněžny Ludmily, kterou Drahomíra podezřívala z úmyslu uchopit za nedospělého Václava vládu. Byla za to Václavem vypovězena - na Budeč. Zlí rádci našeptávají Boleslavovi a svádí k činu. Došlo k němu 28. září roku 929 (snad). Po potyčce, v níž si Václav nevedl špatně, byl přesilou ubit.

Kníže Václav musel dobře vědět, že mu ve Staré Boleslavi půjde o život. Boleslavské posvícení nebylo první ani poslední slavností, při níž si Přemyslovci vyřizovali účty s protivníky. Snad to byl příklad jeho Pána - Ježíše Krista, který mu ukázal cestu. Nebýt jeho smrti u chrámových dveří ve Staré Boleslavi, věděli bychom o Václavovi jen jako o jednom z řady přemyslovských knížat, a to asi ještě jako o průměrném panovníkovi. Teprve jeho smrt a brzy následující svatořečení ukázaly v plné šíři jeho význam pro národ, pro církev i pro svět.

Svatý Václav více než kdo jiný přispěl k sjednocení kmenů v naší zemi. Usiloval o to za života, dovršil to jako symbol míru a odpůrce násilí bez krveprolití. Svatý Václav nejspíš zachránil národ právě tím, co mu vytýkala matka. Zatímco polabští Slované podlehli německému tlaku, český národ obstál a uhájil si postavení, které nebylo možno v Evropě přehlédnout. A to stále omílané stříbro a voli? V téže době platil Ota II. poplatek Maďarům, a Němci z toho trauma nemají. Svatý Václav představoval pro český národ i důležitého kulturního činitele, nejen svým vzděláním, neobvyklým v jeho době - ještě po třech staletích se Václav II. téměř chlubil svým analfabetismem, na psaní a čtení měl lidi. Legendy, modlitby, písně, svatováclavský chorál - hymna našich dávných předků, ale i nevysychající zdroj inspirace básníků, spisovatelů a dramatiků všech dob. Vytýkají Masarykovi, že je mu bližší Hus než svatý Václav. I kdyby to byla pravda, Mistr Jan by se podivil - což on nebyl zaníceným ctitelem svatého Václava? Vytušil v něm reformátora, který usiloval o to, aby křesťanské učení bylo naplňováno v době, kdy jen urození členové družiny knížete si říkali Češi a ostatní byli bezvýznamná chátra, pojem bližního nebyl zdaleka samozřejmý. Kníže Václav znal cenu lidské práce, okusil ji, sytil a šatil chudé, kácel šibenice, otvíral žaláře, jaký div, že budil odpor mocných - proto se stal milovaným patronem svého národa a věčným vládcem své země. Byl daleko více národním patronem než druhý český světec Vojtěch. Ten byl více Evropanem, usiloval také o čistotu víry a život podle ní. Měl ale o uskutečnění svých ideálů jiné představy - nápravu viděl v upevnění moci církve. Zbývá jen zamyšlení, proč národ, který bývá považován za bezvěrecký, tak vytrvale a téměř bez výjimky lpí na patronu své země. Kolik jen módních jmen za uplynulé tisíciletí zmizelo, Václavů je pořád plno. Ostatně s tím ateismem: Není to jen odpor proti monopolizaci Boha? Málokdo, alespoň z těch, kteří o těch věcech přemýšlejí, pochybuje úplně, že není síla, která tento nesmírně složitý svět, planetární soustavu, galaxie, celý vesmír řídí. Obloukem se vracíme k Budči. Tady to začalo. Bez svatováclavské tradice by byla Budeč tuctovým místem, bez Budče by asi nebylo svatováclavské tradice. Proto je Budeč pro národ staroslavná.

Zbývá jedině dodat, že Budeč najdete nad obcí Zákolany, mezi Kladnem a Kralupy nad Vltavou.

Jiří Pergl


next up previous
Next: Doba tereziánská Up: O historii obce a Previous: O historii obce a
2006-10-06